Rallysprint Kopná psaná z kokpitu závodního vozu
Datum: Pátek, 05 Říjen 2001 @ 00:08:04
Téma: MČR - sprintrally

Už uběhl skoro rok co jsme z bráchou poprvé zkusili závodnický chléb a tak nás už začínali svrbět ruce. Vsetín, který byl našim debutem, byl letos zařazen jako velký závod, takže nejbližší soutěží, která připadala v úvahu byla prestižní



Už uběhl skoro rok co jsme z bráchou poprvé zkusili závodnický chléb a tak nás už začínali svrbět ruce. Vsetín, který byl našim debutem, byl letos zařazen jako velký závod, takže nejbližší soutěží, která připadala v úvahu byla prestižní Kopná. Naše plány jme tedy začali směřovat na tento závod. Vždy jsme chtěli závodit se Škodovkou, ale v tomto termínu žádná volná nebyla. Volba vozu tedy padla na loňský mistrovský vůz Nissan Micra, se kterým vloni celkově zvítězil Mira Tarabus. Auto bylo sice nedodělané po ráně na Šumavě, kde s tím praštil mladý Březík, ale Mira Mikulenka nás ujistil, že dodělat vůz nebude žádný problém. A tak jsme si plácli. Datum soutěže se blížil a auto se pomalu, ale jistě dávalo dohromady. "Miro kdy se vněm poprvé zvezem" Zeptal jsem se pana Mikulenky. "Ve čtvrtek už to určitě pojede. Odvětil. "Nevyskytnou se nějaké skryté závady? Nedalo mi a ještě jsem se ujišťoval, že vše bude v pohodě. "Já myslím že nikoliv" odpověděl Mira. Dva dny před závodem auto konečně stálo naleštěné a připravené poprvé si ho vyzkoušet. Sedli jsme si tedy do závoďáku a jeli ho poprvé od Šumavy projet. Co čert nechtěl. Po ujetí asi patnácti kilometrů se z pod kapoty začal valit bílý dým. Rychle jsme zajeli do garáže a identifikovali závadu jako prasklé těsnění pod hlavou. Skrytá závada se přeci jen objevila. "Ráno musím dojed do Martina pro nové, protože na rozdíl od nás Slováci nemají v pátek svátek." Rozhodl potící se Mira Mikulenka. My jsme začali šedivět. "Co když bude prasklá hlava" zeptal se brácha. "Tak je to v prdeli" odvětil frustrovaný Mira a setřel si pod z čela.

Nám se ani nechtělo druhý den trénovat, jak jsme byli z toho špatní, ale aspoň trochu nás z toho psychicky dostala posádka úspěšných spolujezdců, našich kámošů Zpěvák -Blažek, kteří v tomto složení jeli Kopnou s Hondou. Kolem druhé nám Mira zavolal, že už je na Slovensku a těsnění má. Trochu jsme si oddechli a rychle jeli na formální přejímku. Naše auto jako jediné bylo na technickou přejímku, kterou jsme měli určenou na 15:10, dovlečené na laně. Procedury jsme naštěstí s technickými komisaři absolvovali v pohodě a tak se mohlo začít na výměně vadného těsnění. Mira Mikulenka je asi kouzelník, protože bylo potřeba udělat ještě testování Micry na sezónu 2001 a mi jsme se nestačili ani vzpamatovat a testování prošlo na jedničku. Po úspěšném absolvování všech těchto povinností jsme už byli klidnější, sice jsme za týden zestárli asi o deset let, ale jinak jsme začínali poprvé pociťovat trému, na kterou jsme do té doby neměli čas. Ve dvanáct hodin v noci bylo auto dodělané. Mira ho lehce projel a bylo jasné, že závada je odstraněná. V klidu jsme se tedy uložili ke spánku.

Ráno před závodem jsme se v tom ještě ostřeji projeli a spěchali na start do Slušovic. Našimi největšími soupeři byli před závodem naši vrstevníci Březík - Kurtin na Peugeotu, Mílek - Ušela také na Peugeotu a ostřílení hoši Fadrný a Eliáš na Peugeotu a Suzuce. Náš startovní čas byl 10:36 a naše startovní číslo bylo 105. Po rampě jsme jeli do prvního servisu. Před vjezdem do časovky nás zastavil "vysoký" sportovní komisař. "Co to máte za espézetku alá domaděl". Ven ze servisu pojedete s oběma originálními, jinak vás na první erzetu nepustím" řekl přísným hlasem. V servise jsme se dozvěděli, že tu druhou prostě nemáme. Nakonec tato akce, která na pohodě vůbec nepřidala, skončila otočením espézetek z předku na zadek a byl klid. Posádky s nižšími startovními čísli už měli v době našeho prvního servisu za sebou obě první rychlostky. Vedle nás sídlil Marian Šín a mě nedalo se ho nezeptat. "Mariane je na těch dvou prvních vložkách hodně bláta. "Ty, v tý úplně první zatáčce po startu to hodně klouže pak ten sjezd je mokrej, ale jinak je to v pohodě. Ta druhá je úplně suchá". Ochotně odpověděl Marian Šín a my rychle ujížděli vstříc prvním ostrým kilometrům závodu.

Bylo něco málo po jedenácté hodině, nebe bylo modré a my pomalu postupujeme v řadě závodních strojů. Zelenobílý Peugeot posádky Mílek - Červenka před námi zrovna vystartoval a nám do závodu chybí jen jedna minuta. Patnáct, deset, tři, dva, jedna start. A už jedeme. "Sto levá šest, bacha hodně bláta", zněla má první věta v rally. V té levé šest máme první malou krizovku, ale vše bylo pod kontrolou. Rychlé protahováky do kopce jsme jeli docela svižně. V ostré levé s pracovním názvem "u ranče" stál odstoupený Žaludek s Renaultem Clio. Znovu rychle do kopce a už nás čekal "televizní Kmentův úsek". Na ten se přilétá rychlou tři přes horizont. My jsme tam měli napsáno "řezat". "Ty vole Zpěvák" zakřičel do interkomu brácha, až jsem málem ohluchl. Zvedl jsem oči od not a viděl jak červená Honda s černými nárazníky skončila v příkopě, kde posekala dva vánoční stromky. Bylo nám jich velmi líto, protože jsme se těšili jak si spolu pěkně zazávodíme a pak to večer ještě s Mirou Tarabusem a Pavlem Prášilem pěkně oslavíme. Hlavně, že autu moc neublížili. V lesíku za samotou jsme si všimli fandit náš rallysport Příluky a pak viděli stopy na louku od Miry Caise konkurenta našeho Miry Tarabuse. Trochu opatrně jsme projeli horizonty u místa zvané Vyhlídka a pak rychle odbočili do leva u křížku. Tam jsem si všiml odstoupeného Tlusťáka s Hondou. Nejdrsnější sjezd celé rally jsme vcelku prodali a když jsme viděli za fotobuňkou totálně rozstřeleného Theimra na Peugeotu byli jsme rádi, že jsme zrádnost první erzety zvládly. Čas nebyl vůbec špatný. Od rozjetých chlapů jsme dostali kolem pěti sekund a před námi startujícímu Mílkovi jsme dali dvacítku.

Druhá vložka se jela z Vizovic do Slušovic. Zajeli jsme jí docela pěkně jen jedno dobrždění na téčku nabylo podle našich představ. Jeli jsme s patřičnou rezervou a časy byli jen těsně za soupeři. Po první čtvrtině přišel na řadu servis kde jsme provedli standardní prohlídku vozu a vydali se na dvě těžší a delší vložky. Při příjezdu k prostoru časovky třetí erzety Hvozdná nás přivítaly odstavené vozy a jezdci bez přileb vykládající v hloučku. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Na trati je sanitka, někdo to tam ošklivě roztřelil" odpověděl Eliáš. Po chvilce čekání byl nařízen volný průjezd. Při jízdě bez přileb jsme si všimli několik stop rovně a ostrouhaný obrubník v zatáčce ve Hvozdné zvané "Na Osmeku", takže jsme si v rozpise poznačili klouže. Místo kde se stala největší havárka celé Kopné bylo na úzké uličce, která vedla nad obcí Ostrata. Byl zde velký nakopávák a dopad z něho Zítkovo modré Saxo poněkud nezvládlo a po kontaktu s příkopem a sloupem bylo velmi zničené. Oba jezdci byli převezeni do nemocnice na pozorování. Tato událost člověku poněkud na psychice nepřidá a to když byla před námi nejtěžší a nejobávanější rychlostní zkouška zvaná Podhoran. Plno rychlých a technických úseků se spousty děr s devadesáti procent v lese. To byl nejtvrdší test tohoto zářijového dne.

Tři, dva, jedna a jedem. Po rychlejší pasáži jsme v pravé do kopce měli na vyházeném kamení malou krizi, ale v pohodě. Dvě serpentiny na šotolině jsme rychle prokličkovali a už uháníme k levé na horizontu. Do ní jsme naletěli velmi rychle, "Puchýř" (Nissan Micra) se na vytahaném kamení dostal do smyku. K tomu všemu nás kopla díra a krizovka byla na světě. Velké kontra řidiče a plný plyn ji v klidu vyřešil. Ukrájíme ve svižném tempu další kilometry. Pečlivý rozpis zrádných míst se vyplatil. Asi v polovině nám mávají odpadlí Dan Fottera a Tonda Novák, zradil je motor. Prokličkovali jsme se pilou a vracákem v Držkové a stoupáme prudce vzhůru. Velmi nám sedí úsek před tzv. "stadionem" a přímo "stadión" zvládáme taky dobře. V jedné utažené zatáčce za keř do kopce vyletěl náš soupeř Ševeček ze Vsetína s Feldou. Zrovna ho tlačili ven diváci. Ještě dva kilometry a jsme v cíly. Díváme se na dosažený čas a jsme mile překvapení. Našemu soupeři Březíkovi jsme dali sedmnáct sekund a rázem jsme na pátém místě.

Po Podhoraně jedeme na přeskupení, kde se jak bývá poslední dobou zvykem zkouší špéra. Žádnou jsme tam neměli a tak můžeme v klidu zajet do servisu. Teď nás čeká druhé kolo a soupeř Březík určitě zrychlí, ale zkusíme si ho ošetřit znovu na druhém Podhoraně. Velmi dobře jede Čimický Kulda s nazuřeným Fáčkem, bojuje o první místo. Druhý průjezd Pindulou už tolik dramat neskýtal. Povrch je vesměs suchý a bláto v zatáčkách už tolik neklouže. V polovině erzety míjíme odpadlého Šína s jeho neposlušnou kitovou Octávku.

Raková číslo dvě, byla naprosto v pohodě. Do gum jsme se začali i více "opírat" a i s časem jsme byli docela spokojeni. Březík nám sice v obou prvních erzetách druhého kola dal, ale my jsme nechtěli nějak vybočovat z nastoleného tempa. V předposledním servise jsme zjistili, že ojeté staré Michelinky jsou už hodně zničené a tak jsme nazuli úplně nové Michelinky s tvrdostí 40. V úterý nám je poslal spolujezdec Jardy Zemana Jarda Vytasil z Teplic. Po Kopné jsme měli na ně už domluveného kupce ale, dvě erzety jim neublíží. Bylo teplo a tak s přilnavostí jsme neočekávali nějaké výrazné problémy.

Slušovice jedeme poprvé, ale takový typ erzety nám sedí. Po startu byli dvě pravoúhlé zatáčky levá pět padesát pravé pět. V pravé pět Dan chybně odbočil o uličku dříve, ale ihned chybu napravil. Gumy byly studené a tak starost o plynulé odbočení proti obrubníkům zapříčinila tuto malou chybičku, která nás nestála ani moc času.
U vracáku v Nových Dvorech stála odstavená Defend-locká-cká Felicie, kterou pilotoval nadějný Viktor Wágner. Stoupání do Březové pro naši "mícu" vůbec nabylo a Mira Mikulenka dívající se právě v tomto místě zjistil, že Kuldovo fáčko nám do tohoto kopce dalo kolem tří vteřin. V protahovákách u rybníčka stálo pošramocený Houšťův áčkový favorit a na zrádném Osmeku zbavil předních kol svého fáčka divoch Eda Handl. Vedle něj stál odstoupený Barumácký kitový Ford vrchaře Malého. Proletěli jsme Ostratou, Zídkův horizont jsme notně prodali a už nás čekal druhý průjezd náročného, ale nám sedícího Podhoranu.

Od začátku ho jedeme viditelně ostřeji. Auto poslouchá jako hodinky a původní respekt z něho jsme už setřásli. Byli jsme přesvědčeni, že to bude bomba čas, ale… v levé přes horizont se po průjezdu více jak dvěstě aut odkryla velká díra, která byla dříve zaházená kamením a tudíž nebyla vidět. My jsme do ní ve velké rychlosti najeli. Dan (řidič) si hlídal vnitřek aby tam něco "nesežral" a já jsem ji uviděl celou ve své velké kráse až na poslední chvíli. Následovala velká rána, auto se nakoplo o dva metry dál. Zadek sklouznul do příkopy a my se modlili, aby "Puchýř" o něco nezakopl. Brácha pořádně sešlápl plyn, vytočil velké kontra a největší svojí soutěžní krizovku zvládl. "Čti dál" zakřičel do mikrofonu. Trochu rozhozený jsem ihned začal předčítat. "Řízení se pohnulo" zakřičel Dan podruhé a ukázal na rysku volantu OMP, která byla tak na desíti hodinách. "Myslíš že máme defekt?" zeptal jsem se. "Zatím nic necítím" odvětil a jeli jsme trochu opatrněji dál. Asi za kilometr se, ale náraz do díry naplno objevil. V pravé zatáčce auto nechtělo zatočit a za chvíli jsme už slyšeli jak prázdná guma tluče o podběh. Velmi jsme zvolnili a já si vzpomněl na Bruna Thiryho na letošním Safary jak řekl: "Nejvíce mě mrzí, že jak jsme havarovali tak jsme vlastně nevyběhli z cesty". To byl vlastně náš případ. V klidu jsme pustili za námi startujícího Kuldu a Davida Rajnoha a se čtyř minutovou ztrátou dorazily do cíle vložky. Za cílem jsme kolo vyměnili za rezervu, ale ta byla také píchlá. Jak se říká "Na pokaděného i záchod spadne". Z Kašavy jsme se tedy vypravili zase na šmajdajícím kolem vstříc Slušovicím. V časovce do posledního servisu jsme ještě schytali dvacet sekund penalizace za pozdní příjezd. Kolo jsme v servise vyměnili, zkontrolovaly tlumič ze kterého se urvala nádobka na olej a jeli do úplného cíle rallysprintu Kopná.

Soutěž jsme po těchto extempórech dokončili na devátém tedy posledním místě. Mira Mikulenka nám potom ještě v cíly prozradil, že jsme tam měli úplně sériový počítač. S tím pravým enkovým by se Micra určitě ještě zrychlila. Mira se bál, že by enkový počítač bez vyzkoušení nemusel stoprocentně fungovat. Kopná pro nás to byla velká zkušenost a brali jsme to že i taková je rally. Jednou je skvělá kamarádka a pak se z ničeho nic její přívětivá tvář k tobě otočí zády. Ale i to je na ní krásné.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat našemu sponzorovy firmě CNC, rodičům za finanční pomoc, Rosťovi Svobodovi, Pavlu Šimkovi, Jurovi Verbíkovi a Mirovi Tarabusovi za materiální pomoc. Dále pak našim mechanikům za perfektní práci jmenovitě Tomáši Kolínkovi za videozáběry, rallysportu Příluky za přízeň a hlavně Mirovi Mikulenkovi za půjčení skvělého vozítka jakým "Puchýř" určitě je. Poslední poděkování je všem, kdo nám na tratích drželi palce a fandil.



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=373