Tradiční pačejovský, či v současné době už spíše horažďovický, sprint letos po více než pěti letech doznal výrazné změny. Pořadatelé zareagovali na kritiku rychlých tratí a dva z letošních čtyřech úseků rychlostních zkoušek situovali na Sušicko jižně od Horažďovic, kde se nacházejí kopcovitější tratě, dříve částečně používané při Rallye Šumava.



Tradiční pačejovský, či v současné době už spíše horažďovický, sprint letos po více než pěti letech doznal výrazné změny. Pořadatelé zareagovali na kritiku rychlých tratí a dva z letošních čtyřech úseků rychlostních zkoušek situovali na Sušicko jižně od Horažďovic, kde se nacházejí kopcovitější tratě, dříve částečně používané při Rallye Šumava. Pouze polovina RZ zůstala v tradičním okolí Velkého Boru severně od Horažďovic. Charakter soutěže se tím pozměnil, ubylo rychlých pasáží se sériemi horizontů, které jsou specifické právě pro tuto oblast severně od Horažďovic. Přestože většina zainteresovaných přijala tuto změnu asi spíše kladně, já osobně jsem z toho příliš nadšen nebyl. Na Pačejovu se mi totiž vždycky nejvíce líbily právě rychlé přehledné úseky přes horizonty ve specifické přírodě, kde dominují stovky rybníků a rybníčků a malebné lesní remízky se světle hnědými borovicemi a svítivě zelenou trávou. Zkrátka taková malá asfaltová Rally tisíců jezer. Tak jsem si aspoň předsevzal, že sem někdy pojedu na dovolenou . Je zajímavé, že jen o pár kilometrů dále, kde se jezdí Blovice, se již takové prostředí nevyskytuje a příroda i tratě se mi tam zdají naopak spíše málo atraktivní.

Časový harmonogram této soutěže však zůstal jako obvykle divácky velice přívětivý, takže jsme v pohodě stíhali kompletní čtyři rychlostní zkoušky z celkových osmi, což se opravdu často nestává (pouze z jedné RZ jsme museli na další odjet asi dvacet aut před koncem). Na RZ 1 jsme zvolili přehlednou, ale jak se posléze ukázalo nepříliš atraktivní pasáž s viditelností čtyřech zatáček za Horažďovickou lhotou u rybníka. Průjezdy vypadaly spíše na jistotu, žádné průlety od krajnice ke krajnici se zde nekonaly. Perfektně zde ale jel Hora s áčkovou Fábií, pěkně také Semerád, Barvík, Odložilík, Ducháček, Dohnal, Beránek.
Pomalu Orsák s technickou závadou, stejně jako Fecko, Bešťák (ale všichni posléze odtoupili, takže možná již problémy s technikou) a Böhm (zdravotní problémy)

Následoval přejezd kolem malebného panorámatu hradu Rábí cestou na RZ3 do obce Rozsedly. Zde se nacházela ostrá pravá zatáčka v dolíku a výjezd z obce přes horizont na křižovatce. Moc pěkné místo. První nepřehledná zatáčka byla pod stromem a tedy řádně oslizlá z nočního deště, takže celá mitsubišší špička, kromě Kožmína, tam na výjezdu šla do efektního smyku. Nejvíce Zdeněk Vlček, který měl štěstí, že ve vysoké trávě nebyl ukrytý nějaký kámen. Červenka to vzal od začátku efektně celé bokem. Hezky se dole nechal popředku vytáhnout až na krajnici i Peták. Překvapilo mě ze při nájezdu na horizont (trochu na bordelu) šla S1600 bokem, ale Pepík jí asi pomohl. Zdaleka nejlepší průjezd Semerád, spodní zatáčkou na vlhku se protáhl plynule a narozdíl od ostatních nasadil k suverénnímu plynulému smyku už před horizontem, a proplul ho hezky souvisle bokem. Podobně řešil zatáčky i Volf, ale nenašel odvahu to tam poslat plynule bokem už před horizontem, takže ho jel trhaně jakoby "nadvakrát", jako většina ostatních. Rozevlátě Hozák. Hezky s nekompromisním nasazením Hora, jako Emil za starých časů si to rozhodil bokem přes horizont Sýkora, krouhnul to hóóódně trávou. Pěkně též Roubíček.

Po padesáti autech jsme přejeli na RZ 6 do pravého odbočení z hlavní silnice od Komušína do vojenského prostoru Háj. Děkuji článku Průvodce po RZ od pořadatele, že na tento usek upozornil - opravdu krásné místo! Brutální nálet mezi stromy na širokém dlouhou pravou zatáčkou a následné dobrždění na kraťoučké rovince před pravoúhlým odbočením do úzkého na šterku. Dále rovinka do údolíčka a viditelné další čtyři pravoúhlé zatáčky v kopci pod vjezdem do lesa na druhé straně svahu, všechny na bordelu. A krásná příroda kolem.
Po prvním průjezdu zde nebyly vidět stopy, že by někdo nedobrzdil, za to nyní při druhém se děly věci!
Peták předvádí brutální nálet, až trošku moc, ale ještě stihl zatočit do odbočení relativně bez problémů. Jandík klidně jako všude, Červenka už nejede (uražené kolo). Opět suverénně nejlepší Semerád, také brutální nálet, přesné dobrždění, lehké potažení ručky a čistý odjezd. Triner nedobrzdil, musel pak zatočit obloukem přes ručku. Volf dobře, zatáhl sice ruční brzdu na štěrku až zbytečně moc, ale divácky pěkné. Kožmín nedobrzdil ještě o něco více než Triner, ale žádné couvání se nekonalo, prorval se zpět na odbočku "hezky" přes příkop. Viktor Szabó tradičně rozvlátý, první pravou zatáčku v kopci pod lesem pěkně bokem až na krajnici. Mladý Arazim obstojně (zde pod dohledem otce na mezi), akorát to zvenku vypadalo, jako když si chce při odbočování vykloubit rameno. Největší divadlo předvedl Lumír Firla, brzdný bod propásl o desítky metrů a velkou rychlostí se přihnal do únikové zóny, až jsem se těžce bál o náš vůz stojící kdesi za mlíkem. Naštěstí se jeho žlutočervená „myš“ zastavila ještě před páskou. To, že na hraně jel opět Hora, je již omletou frází. Podobně i Sýkora s feldou, ten však měl co dělat, aby dobrzdil do odbočení. Efektní hodiny v odbočení předvedl z poměrně vysoké rychlosti po zatažení ruční brzdy (pravděpodobně nouzovém) Pokladník s Billym Latifem a kitovou felicií. Tomek jun. jezdil tentokrát nezvykle čistě, ale i rychle. Velké zlepšení jsem zaznamenal u Jiřího Vlčka, zdálo se mi, že „Karkulku“ vodil celou sobotu daleko agresivněji, než tomu bývalo v minulosti (bohužel na RZ Háj, kousek před místem, kde loni Peugeotka totálně rozbil na hrázi mezi rybníky, spadl na 3 minuty do příkopu, takže na výsledku se to neprojevilo). Pěknou show ukázali i Mandíkovi s novou dieselovou Fábií v pěkném „semerádovském“ designu. Na výjezdu z odbočení se nevešli na silnici, po návratu z trávy na vozovku si to namířili pro změnu do trávy na druhé straně a i jejich průjezdy následujících zatáček přes ruční brzdu vypadaly zajímavě. Co brzdit tu májí i Hodaňovi. Polohodiny na nájezdu do odbočení ještě řešil Bartončík. Opět výborně Dohnal s Polem. Celkem pěkně jela i Zuzka Minaříková. Na konci pole se zklamáním zjišťuji, že již nejede Krouparova Lancia a volný závod historiků tak již má jen jednoho účastníka, a to Lišku se Š 1000MB.

Naším posledním místem ke koukání se stala náves v obci Nezamyslice zhruba 500 metrů před cílem poslední RZ8. Bohužel již nebyl čas podniknou procházku na nějaké zajímavější místo, takže jsme se usídlili na konci návsi, odkud bylo vidět na výjezd z jedné zatáčky a průjezd pravoúhlým odbočením kolem místního konzumu. Na tomto nudném místě neměli posádky příliš co předvést, nejagresivněji zde vypadali asi Zdeněk Vlček s Jiřím Pechem, přestože dle pozdějšího vyjádření už jeli jen na jistotu. Když se k nám blíží Fišerův Golf, tak si říkám, že je zázrak, že ještě jede. Zázraky však netrvají věčně, a přímo před námi auto zčistajasna zcela změnilo svůj zvuk a jen pomalu odjíždí. Říkal jsem si, že těch 500 metrů do cíle už to nějak dotlačí. Na eWRC videu od Shackiho je vidět, že to platilo doslova. Bohužel na rampu do Horažďovic už to bylo příliš daleko, takže i tentokrát Fišer nedokončil. Oživení přišlo až v závěru pole, když v těsném sledu za sebou v odbočení zvolili jistotu zašlápnutí brzdy a navštívení trávníku Jarolím s Felicií a Jinderle s Peugeotem. Ten si zde prohrál souboj o druhé místo ve třídě N1, když musel couvnout a ztratil více než čtyři desetiny sekundy, které mu v cíli chyběly na Přibyla. Další účastník nejslabší třídy, pražský Eliáš se Swiftem, předváděl celý den na pohled dravou crazy jízdu na jeho tradičních sériových pneumatikách. Zde bylo vidět, že jejich přilnavost není ideální a šel na odbočení lehce bokem. V cíli na rampě se pak překvapivě nechal slyšet, že přemýšlí že si na stará kolena koupí michelinky.

Po shlédnutí cílové procedury na rampě jsme se šli podívat na výsledky, jelikož jsme neměli žádné informace o špičce. Vítězství Semeráda mě dle dojmů z trati vůbec nepřekvapilo, spíše jeho malý náskok. Naopak Jandíka jsem na druhém místě tentokrát nečekal – nenápadná klidná jízda zkrátka vede k podceňování.
Mohu říci, že „Pačejov“ jsem si opět maximálně užil jako vždycky a pravděpodobně zůstane i v tomto roce mým nejoblíbenějším sprintem. Zároveň se mi zde na suchém asfaltu ale potvrdilo, že bez vozů WRC to chce mít více štěstí (a nebo dobrou přípravu) na zajímavé úseky trati, v „obyčejných“ úsecích může zástup „mišáků“ člověka lehce zklamat. Ozdobou soutěže pak podle mě byla třída A5. To, co předvádel Hora, Sýkora, Ducháček (vítěz), Dohnal, ale i ostatní, to byla paráda. Zajímavostí je, že dva vítězné poháry putovaly do malého, nepříliš vzdáleného západočeského městečka Kdyně (ovšem s bohatou rallyovou tradici) zásluhou Ducháčka v A5 a Šlehofera v N2. Ještě bych se zmínil o tom, že ani teplé letní počasí letos zatím nevytáhlo na naše sprinty větší počet diváků. To má ale výhodu v tom, že tam, kde člověk musel dříve šlapat kilometr pěšky podél zaparkovaných aut, tam nyní může zaparkovat až téměř u mlíka. A místo „normálních“ diváků s ním na přejezdech přejíždějí závodníci, kteří se přijeli podívat na své kolegy. Tak ahoj příště.