V sobotu absolvoval náš tým v Plavech u Jablonce nad Nisou svůj první letošní závod. Pilot Aleš Holakovský úspěšně dojel na závody a bez škrábnutí dovezl závodní stroj i zpět na týmové parkoviště. Navíc obsadil v šestém podniku Car Winter Cupu dle očekávání nanejvýš krásné a prestižní 54. místo z 58 startujících a za jeho zády tak zůstalo mnoho soutěžících vozů těch nejzvučnějších značek české, italské, ale i ruské provenience!



V sobotu absolvoval náš tým v Plavech u Jablonce nad Nisou svůj první letošní závod. Pilot Aleš Holakovský úspěšně dojel na závody a bez škrábnutí dovezl závodní stroj i zpět na týmové parkoviště. Navíc obsadil v šestém podniku Car Winter Cupu dle očekávání nanejvýš krásné a prestižní 54. místo z 58 startujících a za jeho zády tak zůstalo mnoho soutěžících vozů těch nejzvučnějších značek české, italské, ale i ruské provenience! Fakt, že velkou část trati pokrýval téměř čistý led, tento výkon jen podtrhuje. Ve třídě dosáhl jezdec dokonce na úžasné 21. místo a tímto zajisté potvrdil svůj nebetyčný potenciál! Zeptali jsme se ho tedy osobně na průběh a dojmy ze závodu.


Aleši, gratulujeme ke skvělému výkonu! Kolik startujících bylo ve vaší nabité třídě?
Myslím, že to není číslo, které by čtenáři potřebovali znát.



Měl jsi během závodu nějakou výraznější jezdeckou krizovou situaci?
Zde je třeba říci jednoznačně ano. Již v první závodní jízdě jsem chtěl zamávat domorodým příbuzným, kteří stáli hned v druhé zatáčce po startu. Bohužel příbuzní stáli nalevo, takže jsem musel mávat levou rukou. Jsem však levák, a tak má zbývající nešikovná pravá ruka nedokázala navést vůz do zatáčky v takové trajektorii, kterou vyžadovala vyjetá kolej. Pravou částí auta jsem začal brousit sněhovou bariéru na vnitřní straně zatáčky, jež jevila snahu stáhnout mě do své ledové náruče. Podržením plynu a zběsilým točením volantu, za které by se jistě nemusela stydět ani Gronholmova babička, jsem se však chrabře vymanil z jejího ledového sevření. Bohužel jsem se po zbytek jízdy již nebyl schopen absolutně soustředit na řízení, protože jsem se jen neustále v hrůze přemítal, jestli není rozbitý blinkr, světlo či blatník, za což by mě sestra ani jiní sponzoři, uvedení v minulé tiskové zprávě, jistě nepochválili. Dost možná, že bych i přišel o jejich štědrou přízeň. Navíc v druhé polovině trati se dostavil i placebo efekt prázdné přední pravé pneu, jelikož se mi začalo zdát, že auto hrozně drncá, takže jsem zbytek jízdy úplně vypustil, abych zabránil ještě většímu poškození. Za cílem jsem pochopitelně zjistil, že autu vůbec nic není. Bohužel, jak se později ukázalo, tato jízda byla jediná, kde šlo dosáhnout nejlepšího času, jelikož před polednem začalo pršet a na trati se v důsledku toho utvořila ještě větší ledovka než ráno.


Jak tedy probíhala druhá závodní jízda?
V druhé jízdě jsem se vyloženě bavil, když jsem cestou viděl rozstřílené sněhové mantinely, v každé větší zatáčce snad na pěti místech. Jen helma bránila tomu, abych neměl pusu od ucha k uchu, a v tu chvíli jsem litoval, že nejsem na místě jako divák. Diváků byl kupodivu kolem trati místy poměrně slušný počet, až jsem z toho dostal v tréninku mírnou trému. Kdyby jich bylo o pár desítek tisíc více, mohlo to vypadat jako na podniku Ve Stopě valašské zimy. V jedné rychlejší pasáži jsem se jim dokonce v duchu intenzivně omlouval, že jim zde nemohu předvést zajímavější průjezd, jelikož se můj vůz nebyl schopen na kluzkém povrchu rozjet na potřebnou rychlost. A oni přitom měli takové jiskřivé obličejíky….


A třetí a poslední jízda?
Zde jsem se již jen modlil, aby můj vůz byl schopen odjet z pomalých zatáček a nemusel být potupně tlačen přihlížejícími. Taktéž jsem v jednom místě zbytečně zpomalil, jelikož jsem si stále nebyl schopen zapamatovat trať, což poněkud narušilo potenciál mého sebevědomí, jelikož jsem si vždy myslel, že mám na zapamatování tratě nadprůměrnou duševní kapacitu. Zde mi však zatáčky ve sněhovém koridoru splývaly.



Nedalo se tomuto problému s akcelerací předejít lepší volbou pneumatik?
Je pravda, že ráno mě poděsila vozidla většiny soupeřů, kteří měli na svých vozech pneu s jakýmisi šílenými, téměř traktorovými vzorky. Ti mi osvěžilo vzpomínky z mládí, kdy měl děda něco podobného na žigulu, aby vyjel k lesu ke včelám. Při představě, že bych však jel na těchto pneu 100 km po dálnici z Prahy, jsem se ovšem poděsil podruhé. Není vyloučeno, že by natolik zvýšily spotřebu, že by precizně rozpočítaný benzín nevystačil k návratu domů, a musel bych zanechat závodní vůz kdesi na dálnici v odstavném pruhu. To by mohlo negativně ovlivnit průběh další sezony, takže myslím, že má kompromisní volba pneumatik byla nakonec ideální. Tím jsem jen potvrdil svůj taktický potenciál.


To jistě. Pobavilo tě během závodu ještě něco jiného kromě rozstřílených mantinelů?
Ano, byly zjevné stopy poškození na vozidlech některých soupeřů po kontaktu se sněhovou bariérou. Nejvíce mě pobavilo, když přijel nahoru za cílem kluk se Swiftem a začal vyhazovat sníh zpod sedačky, kam se mu narval mezi prahem a dveřmi při bočním nárazu.
V neposlední řadě to pak byl kámoš Líza, který si to opravdu užíval, a při jednom rozevlátém průletu si vyzkoušel, jaké je to donutit pár lidí ke kotoulu ze sněhové bariéry dolu do lesa. Navzdory velké ráně a jeho pesimistickým domněnkám o stavu vozu to odnesl jen zajímavě vylomený kousek nárazníku.


V minulé tiskové informaci jsi projevil starost o funkčnost ruční brzdy…
Nutno říci, že nakonec jsem díky přesnému časovému naplánování akce ani neměl čas ji pořádně vyzkoušet. Ve vlastním závodě jsem jel tak vyspěle takticky, že jsem ji v podstatě ani nepoužíval, jelikož výsledný divácký efekt by byl stejně spíše trapný.


Jak jsi úspěch oslavil?
S kamarádem, co lyžoval vedle na Smržovce, jsme popili v objektu, jež se právě hroutil pod náporem sněhu na střeše.


Jaké jsou další plány ohledně letošní sezóny?
20.5. budu opět útočit na pření příčky v závodě do Korábu u Kdyně v rámci MČR v Automobilovém slalomu.


Proběhnou do té doby nějaké změny na vozidle či v chodu týmu?
V rámci celkového odlehčení vozu jsem vyhodil z kapsy ve dveřích posmrkaný papírový kapesník. Jinak bude jedinou významnější změnou na závodním stroji dotankování benzínu, to pochopitelně jen v případě, že nám zachovají přízeň hlavní sponzoři. Zejména současný generální sponzor slečna Neumannová (viz. poslední foto - pozn. redakce), která přislíbila několikadenní zapůjčení významné finanční částky na dorovnání kontokorentu na nulu, které vyžaduje jednou za půl roku finanční ústav, který se mnou na financování závodění spolupracuje.

Děkujeme za rozhovor!
Rádo se stalo.


Přejeme mnoho štěstí v dalším podniku!
Dejžto pámbů.

Aholako Socialteam Motorsport - media department

Foto:
http://www.cwc.cz a soukromý archív sponzora

Fotogalerie jezdce:
Fotogalerie